Literární koutek pro neslyšící

Chvilka zastavení nejen nad znakovým jazykem


Mateřský jazyk a znakový jazyk

U nás v Čechách je trochu podivné, abychom přemýšleli o tom, jestli je čeština mým prvním jazykem (jestli je mým prvním jazykem jazyk český),protože u nás se užívá v naprosté většině jen jeden jazyk, a to český. Zatímco v jiných státech je běžné hovořit více jazyky, např. v Brazílii je obvyklé, že se tam mluví nejen španělsky, ale i portugalsky. Ale co menšiny, např.Romové? Ti by možná by mohli mít trochu potíže s odpovědí na otázku, co je jejich mateřským jazykem - romština nebo čeština? Víme, že Romové doma rádi mluví romsky, protože je jim to vlastní. Naproti tomu však v práci nebo ve škole by jim nikdo nerozuměli, tak užívájí češtinu. Je také možné,že někteří z nich již odmalička slýchávali oba jazyky. Co je ale pak pro tuto skupinu mateřským jazykem?
Možná že si takové otázky pokládají i neslyšící, obzvláště ti, kteří byli vychovávány slyšícími rodiči, nebo někým, kdo na ně od utlého věku mluvil… Co je pro ně prvním jazykem - český nebo znakový? Známe ty, kteří dávají přednost mluvenému, i ty, kteří dávají přednost jazyku znakovému, ale proč tomu tak je??
Kdo je vlastně uživatelem znakového jazyka? Člověk, který se narodil Neslyšícím rodičům? Nebo to je ten, který ho plynně ovládá? Aneb ho užívá „nonstop“ znakový jazyk? Ten, kdo se později učí znakový jazyk,může být i jeho mateřským jazykem? Co je vlastně mateřský jazyk? Mateřský jazyk je ten, který na nás odmalička mluvil naši rodiče?Je podmínkou, že to byl prvním jazykem?
Podívejme se, co naši vědci psali,co je kritériem mateřského jazyka. Kritérium, je to, co podle čeho určíme nebo podle těchto pravidel rozdělujeme do skupin.
Například: když chceme koupit tričko, naším kritériem (pravidlem) je mít barvu tmavě modrou, kolem krku do tvaru V, a podle mých kritérii si vyberu. Tak i podle kritérii mateřského jazyka může nám lépe poznat vybrat, co je mým mateřským jazykem.
Ale to není jen tak. Podle výběru také záleží na okolnosti, podle dané situace, například jestli jsem ve škole nebo v domácím prostředí.
Naším mateřským jazykem může být podle:
Prvním je samozřejmým a to je původ jazyka, ten jazyk, který nám dal jako vůbec první slovo od prvního člověka a tím nám dal poznat, co na světě existuje nějaký jazyk a tím způsob porozumění mezi lidmi. Tedy buď bylo první jako mluvené slovo nebo znak od znakového jazyka.
Pak je, který jazyk lépe ovládám. Jakým jazykem se mi lépe „mluví“ buď českým nebo znakovým, např. při mém vysvětlování, nebo při vyprávění napínavého filmu, a to je ta kompetence jazyka.
Do mateřského jazyka (dále m.j.) sem zahrnuje také, jakým jazykem nejčastěji používám, tedy používání m.j. Na první pohled to vypadá, že to je samozřejmé,který. Ale ve skutečnosti, to může být jinak, například Rom, který je celý den v práci,kde se mluví česky, pak jde domů, a za manželku má bílou, Češku, tak s ní zas mluví česky…a se svou vlastní rodinou se vidí jednou měsíčně, nakonec z toho vyplývá,že používá nejčastěji český jazyk, když by romštině dal přednost. Nebo to také záleží na uživatele, jak svůj přednější jazyk daleko prosadí (dát na svůj důraz,že takovým jazykem se bude se mnou mluvit.) a pak jeho bližní budou užívat jeho jazykem,který je mu více vyhovující, kompetenejší a díky tomu může vrůst procenta v užívání tak jako v rodině. A tak to může být podobné i s znakovým jazykem .
Nakonec může být sám uživatel, který si sám řekne, ke kterému jazyku dává přednost. když třeba jemu přednější jazyk moc neužívá, např. děti v romské rodně již romštinu moc neovládají, ale považují ho za mateřský jazyk, tedy indentifikují, neboli indetifikace jazyka.
A posledním kritériem je spíše takovým“lidovým kritériem“,jak se lidé rádi říkají. To sem zahrnují například sny, ve kterém se ti zdají v jakém jazyce nebo kdy si člověk mluví potichu a to jakým jazykem? Ukazuje při tom?“-)
Jednou se mi samotnou stalo, že při psaní testu, jak jsem si nemohla vzpomenout na určitý pojem a v tom pojednou se mi vybavil obraz tlumočnice a současně znak toho pojmu, a už jsem věděla jaké slovo si napsat. To je to „lidové“ vybavení.
A už víte, co je vaším mateřským jazykem? To asi těžko, když o tom přemýšlíme beze okolnosti, beze našeho způsobu života…to znamená, v jaké společnosti jsem nebo kam rádi chodíme, podle toho, co nám kultura nabízí. A tady nám vstává opět otázečka…co je ta společnost? Patří Neslyšící do společnosti? Do společnosti většinové, tedy slyšících?


16. září 05, hlavní zdroje z přednášky v CNES na FFUK