Literární koutek pro neslyšící

Tajemný příběh z Transylvanie


Jana Wagnerová
D: Budu vám vypravovat příběh člověka, o němž si všichni mysleli, že je blázen, protože v sobě nosil podivuhodný zážitek, který všichni považovali za smyšlený. Tvrdil každému, že slyšel tajemný hlas, hlas lidský, ale přicházející z neznáma, a ten hlas ho oslovil a pravil ........
„Jestliže mi nepomůžeš dokončit mou pomstu, učiním tě nesmrtelným. Budeš pořád žít, kolem tebe budou umírat tvoji blízcí, příbuzní i tvá rodina. Dne 5.12.1911 do půlnoci půjdeš do staré chatrče, která leží na břehu močálu. Žije tam starý pán, je mu okolo osmdesáti pěti let. Je to poslední generace rodiny Goodeovy.
Totiž já jsem před dvě stě lety v městě Transylvania vroucně miloval jejich dceru Susannah Goodeovou. Byla to velmi krásná štíhlá dívka s modrýma očkama. Scházeli jsme se tajně na lavičce porostlé růžovými keři. Vypadalo by to slibně, kdyby se ze tmy nevrhl na mě její otec, který již zpočátku neschvaloval naši lásku. Mě nenáviděl, protože můj otec mu dlužil velké peníze za nakoupený dobytek. A ještě do toho jsem mu bral jeho milovanou dcerku Susan. To bylo na něj příliš.
Chtěl, aby si Susan vzala bohatého sedláka. Sedlák měl o Susan zájem, byl jejich sousedem, ale ona ho nechtěla, protože byl o dvacet let starší a nebyl ani trochu hezký. Alespoň jsem si to myslel, že Susan milovala mě.
Jednou v létě mě její otec chytil za límec a lomcoval se mnou sem a tam. Pak si uvědomil, že sedí vedle mě Susan. Mile jí řekl, jestli nás může nechat o samotě. Susan se zvedla a odešla. Ani pohledem o mě nezavadila. Tenkrát jsem to nemohl pochopit. Došlo mi to, až když mi její tatínek zabodl kuchyňský nůž mezi obratle. Od této chvíle jsem věděl jediné. Byla to zákeřná zrada od Susan a jejího otce.
Nikdo na světě nevěděl, že jsem měl v oblibě magii. Kdyby to věděli, dali by mě na hranici a upálili. Před svou smrtí jsem vyřkl svá záhadná zaklínadla. Ta znamenala pomstu, která postihne Goodeovy.
Mé tělo zmizelo v zeleném oparu. Otec Goode se díval vyjeveně na mé mizející tělo a koktal: „Dyť to byl satan,“ odhodil zkrvavený nůž do nedalekého jezera a utíkal směrem k domovu. Po cestě potkal Susan. Susan se ho ptala, jestli mě zlikvidoval. Otec povídal páté přes deváté. Vyprávěl, co se dělo. I Susan se polekala. Toho roku přišli oba dva o svůj život za divných okolností.
Toto hrůzostrašné vyprávění vyslechl pan Fier. Byl to už postarší pán, měl již rozmilá vnoučátka a svou drahou ženu. Pracoval dlouhá léta u rybářů.
Do osudného dne 5.12.1911 zbývaly pouze dva dny. Každému vše vyprávěl, aby měl vnitřní klid. Ale ten nepřicházel. Jakmile nadešel ten den, v deset hodin si hodil přes sebe plášť a vzal sebou lucernu. Ono místo nebylo od jeho domu daleko.
Šel pomalu k chatě a zaklepal. Nikdo mu neodpovídal. Potichu vešel a vytáhl si zpod kabátu nablýskaný nůž. Potichu potichoučku otevíral druhé dveře a uviděl skromně zařízený pokoj.
Na dubovém stole ležely staré knihy různého žánru a vedle nich okoralý starý chléb a kastrůlek s vodou. Vedle stolu na posteli ležel starý pán Goode. Vypadal docela přívětivě. Fieremu ruka s nožem bezděky klesla. „Tohle nikdy neudělám, proč zrovna já,“ říkal si pro sebe .
A v té chvíli odbíjela půlnoc. Nevěděl, co má dělat. Rozhodl se, že odejde a na ten tajemný hlas zapomene. Jenže v té chvíli se něco stalo. Přihnala se hrůzostrašná bouře. A velký blesk záhadně zabil rybáře Fiera přes střechu. Celá chatrč byla v jednom plameni. A v ní uhořeli pan Fier i pan Goode. Proto se dodnes povídá o statečném panu Fierovi, aby každý měl svůj vlastní názor a své myšlenky.

(psáno roku 1998, přidáno 3. března 2006)