Literární koutek pro neslyšící

Dokončení děje


Pavel Jungmann

Milý čtenáři a zvláště laskavá čtenářko, než začneš číst tento příběh, zavři dobře dveře i okna, by tě nikdo nerušil, vypni případně telefon a zapomeň, že vůbec kolem tebe nějaký svět existuje. Protože to, co teď uslyšíš, se vymyká všem pravidlům tohoto světa. Jen ten, kdo se nedovede krásně bát, ať knihu dobře zavře.
V opuštěném domě v jedné místnosti je obrovská knihovna. Spousta knih je pokryta jemným prachem. Na rohu je krb, kde hoří dřevo, a tím se ozařuje místnost.
Uprostřed na zemi leží kulatý koberec s namalovanou hvězdou. Na něm stojí šestinohý kulatý stůl. U toho sedí sedlák, který se zapletl. Úzký svazek paprsků od měsíce prochází děravými okny ke stolu.
Sedlák neměl, co dělat, šel si vybírat knížky. Žádná se mu nelíbila, ale hledal dál. Najednou uviděl krysu, která seděla na červené knížce obalené pavučinami. Bez váhání si knihu vzal, ofoukal a jemně položil na stůl, protože byla křehká. Zapálil si pět svíček, aby měl dostatek světla na čtení.
Na přední straně knihy byl vytesaný obrázek s písmenem. Písmo bylo pro něj neznámé, nemohl se jej přečíst, nerozuměl tomu. Před čtením se podíval na hodinky. Dvanáctá hodina se blížila. Byl odvážný, nevnímal okolí, jen se soustředil na čtení. Otevřel knihu, a oheň v krbu se uhasil, svíčky jen vzplály.
Byl překvapený, jak písmo svítilo červeně, v četbě pokračoval dál. Otočil stranu. Nic tam nebylo, ani obrázek, pouze čistý papír. Divil se tomu, co to může být za knihu.
Z knihy vylezla červenohnědá housenka. Nemělo to ani hlavu ani patu. Divný tvor se rozpraskl na dvě části. Sedlák se lekl a před očima mu už stál vznášející se člověk. Na těle měl černý dlouhý plášť, na krku nosil vysušené lidské srdce s aortou. Účes byl hezky pročesaný, negelovaný a voněl po shnilém mase.
Třásly se mu ruce, zuby skřípaly, jeden zub se vylomil při velkém nárazu zubů. Z odvážného se sedlák stal zbabělcem. Kleknul si na nohy a schoval se pod židli.
Vznášedlo ho posadilo ke stolu a muž z knihy řekl: „Zahrajeme si karty – Poker. Jestli zvítězíš, budeš naživu. Když ne, tak budeš sloužit jako čerstvé živé palivo do mého auto.“
Sedlák si otřel pot z čela a hrál karty přes dvě hodiny, nakonec to všechno prohrál. V rychlosti byl vtažen do knížky a oba muži zmizeli.
V tu chvíli se na dalších stranách objevila písmena. Osudný příběh sedláka v nich dle pokračoval. Sloužil knize a jejímu podivnému pánu upírovi jako palivo, byl připevněný v kufru auta. Hadička napojená do aorty byla žílou do motoru. Upír už mohl jezdit se svým autem poháněným srdcem.
Před rozedněním se zavřela kniha a sama se vrátila na své místo. Nezanechal žádné stopy a v domě se otevřela okna.

(psáno roku 1998, přidáno 3. března 2006)